Jindřiška: Ráda ukazuji lidem, že se nemusí bát IT změn

Do manicy přišla ze světa velkého korporátu. Prostředí malé firmy pro ni bylo doslova šokem. Nejen proto, že si všichni výrazně zjednodušují práci pomocí nejnovějších IT vychytávek. Jako konzultantka a, jak sama říká, žena slova, pomáhá firmám hlavně s interní komunikací změn. A lidi nemají rádi změny. Ale to by nebyla Jindřiška, aby si s takovou drobností neporadila.

 

Jindřiško, co konkrétně v manice děláš?

Oficiální název mojí pozice je Communication & Change Consultant. V češtině je to něco jako konzultantka v oblasti komunikace a změn ve firmách. Dělám hlavně komunikační kampaně. Pokud firma prochází nějakou IT změnou, mým úkolem je najít nejlepší způsob, jak o tom informovat zaměstnance v dané firmě.

 

Jak se taková komunikační kampaň vymýšlí?

Na prvním místě jsou požadavky klienta. Potom musíme zjistit, jak fungují zaměstnanci ve firmě. Na co vlastně slyší, jaké komunikační kanály pro ně fungují. Někde e-maily, info letáky v kuchyňce, plakáty ve výtazích, jinde zase vedou videa a informace na intranetu. A někde nefunguje vůbec nic. Ale i s tím si musíme poradit. Hledáme možnosti, jak zaměstnancům ve firmách sdělit to, co jim sdělit potřebujeme.

 

Co bývá obsahem komunikačních kampaní?

Většinou to jsou IT změny typu – firma přechází na Teamsy , firma migruje z Google nástrojů do Microsoft Office 365, ve firmě mají nový intranet. A mým úkolem je najít funkční způsob, jak zaměstnance o změnách informovat a připravit je, aby vše proběhlo hladce.

Já konkrétně připravuji třeba návody, komunikační stránky na SharePointu , návodové stránky na intranetu, newslettery, e-maily zaměstnancům atd. Když to vezmu na konkrétním příkladu, grafik, pokud jde např. o plakáty, připraví vizuál kampaně a já jsem žena slova.

 

Na čem zrovna teď pracuješ?

Moc zajímavý je jeden projekt, kde klient přechází z Gmailu na webový Outlook . Kdo zažil, ví, jak moc jsou lidé vůči takové změně odmítaví a jaká je to nepříjemnost. A my jim poskytujeme podporu. Připravíme pro zaměstnance školení ještě před změnou. Neškolíme jen koncové uživatele, ale musíme vyškolit i helpdesk, aby firmy byly dále soběstačné. A samozřejmě vymýšlíme, jak nejlépe změnu komunikovat, aby lidé věděli, co se děje, aby se nových věcí nebáli. V den migrace přijdeme do firmy a ukazujeme konkrétní kroky. Jak si mohou zaměstnanci svůj nový e-mail nastavit, jak pracovat s kalendářem. Problémy řešíme přímo v terénu. S novým programem nebo aplikací si většinou zaměstnanci poradí, ale největší problémy mají s nastavením mobilních zařízeních a MDM (Mobile Device Management). Každá firma má jiné a každé také trochu jinak funguje. Pokud ale chtějí mít zaměstnanci v mobilu firemní e-maily, tak je to nezbytnost. Výhoda tohoto bezpečnostního softwaru pro firmy je, že se telefon rozdělí na dvě části – soukromou a firemní. Firemní část spravuje IT oddělení, které v případě ztráty telefonu může firemní data na dálku smazat. Někdy je těžké přesvědčit lidi, že IT do soukromé části nevidí a že je nebude „šmírovat“.

 

Co tě na tvé práci nejvíc baví?

Že je různorodá. Dělám komunikační kampaň pro jednoho zákazníka, migrační podporu pro jiného zákazníka. Zkouším si i projektový management. Já vlastně působím jako takový externista v sedmi firmách. A pokaždé řešíme něco jiného. Jednou Teamsy, podruhé Outlook. Dělali jsme i komunikační kampaň bezpečnosti – vysvětlovali jsme zaměstnancům, jaké jsou bezpečnostní zásady při používání e-mailů, firemních dokumentů, vytvořili jsme třeba i video na téma phishingu, podvodné techniky k získání citlivých údajů uživatele. A na konci kampaně jsme udělali soutěž. I když se soutěžilo o bezpečnostní software, lidi měli zájem, soutěžili. Opravdu to video viděli, získali z něj potřebné informace. A mě hodně baví právě komunikace bezpečnosti. Každá společnost má jiné potřeby. Ale v manice jsem ještě nenarazila na něco, co by mě nebavilo.

 

Co považuješ za svůj dosavadní největší pracovní úspěch?

Do manicy jsem nastoupila 1. dubna. Na apríla. A člověk si v takové chvíli říká: To bude pohoda. Jsem tu první den, dostanu propisky a sešívačku, ukážou mi, kde je kuchyňka. V klidu se rozkoukám.” A já jsem hned první den šla už v devět ráno na schůzku se zákazníkem. A hned potom na další tři. Na konci prvního týdne už jsem šla na podobnou schůzku sama, začala jsem fungovat jako samostatná jednotka. Byl to fofr. Takže tohle považuju za velký úspěch. Hodili mě do vody a já hned musela plavat.

A pak ještě s prací (ne)související úspěch. Po kurzu na tvorbu webu v html, CSS, jsem ze zvědavosti absolvovala a dokončila i dlouhodobý kurz programování C#. Díky tomu jsem ale zjistila, že ze mě programátor opravdu nebude (smích).

.

Který nástroj ti při práci nejvíc pomáhá?

Do manicy jsem přišla z korporace, kde jsme používali Outlook a pak takovou starší verzi SharePointu. A v manice máme nejnovější a nejmodernější technologie. Takže to pro mě byl velký IT šok. Hodně mě baví Teamsy. V rámci jedné aplikace se jednoduše přepnu do všech společností, pro které pracuju. Ale moje osobní pecka je OneNote . Jedu v tramvaji na jednání, přečtu si v mobilní aplikaci poznámky z minulé schůzky, napadnou mě otázky, které si hned zapíšu. A pak přijedu k zákazníkovi na schůzku, otevřu počítač, zapnu OneNote a hned vidím celou přípravu. Od té doby, co jsem začala pracovat v manice, tak nenosím papíry na poznámky. Takže moderní technologie šetří čas i naše lesy.

 

Co děláš, když zrovna nepřipravuješ komunikační kampaně?

Mám rodinu, dva kluky v pubertě, takže se hlavně snažím nezbláznit, protože řešíme přijímačky na střední školu. To je síla. Jinak moc ráda a hodně čtu. Ale především moc ráda tancuju. Chodím do taneční skupiny, děláme hlavně předtančení na maturitních plesech a chodíme také na soutěže tanečních formacích (jsem i sběratelkou medailí). Tančíme standardní i latinskoamerické tance.

Do toho mám skupinu tančících maminek při naší škole. Jmenujeme se MADRES BAILANDO (tančící matky), pro kterou vymýšlím choreografie. Vzniklo to spíš jako legrace na školní ples. A byl z toho půlnoční kankán. Moc nás to bavilo, takže ze srandy na jeden ples byla další vystoupení po různých plesech našich kamarádů. Letos jsme si po 3 letech řekly, že skončíme, protože už na to není moc času. Ale tolik nás to baví, že budeme asi po letní pauze zase pokračovat.

A taky už skoro 14 let pořádám 2x ročně na dvou místech charitativní bazary. Jeden školní bazar, přičemž výtěžek jde přímo škole. A druhý bazar je v michelské farnosti. Máme hlavně dětské oblečení, knihy, sportovní potřeby, občas se tam objeví kočárek nebo dětská autosedačka. Ceny jsou velmi nízké. A také to funguje jako edukace finanční gramotnosti pro děti, protože na školním bazaru prodávají samy děti. To, co se neprodá na školním bazaru, se odveze na druhý bazar do farnosti. Tam se prodává za dobrovolné příspěvky do kasičky. Každý zaplatí tolik, kolik si může dovolit. Věci, které nenajdou nového majitele, odvážíme do Diakonie a dalších spřátelených organizací (Klokánek, azylové domy, diagnostický ústav).

Zajímavými kolegy se jenom hemžíme. Mrkněte na rozhovory s dalšími našimi profíky:

0 Odpovědi

Zanechte odpověď

Chcete se zapojit do diskuse?
Neváhejte vložit komentář!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..