Jindřiška: Ráda ukazuji lidem, že se nemusí bát IT změn

/in , /by

Do manicy přišla ze světa velkého korporátu. Prostředí malé firmy pro ni bylo doslova šokem. Nejen proto, že si všichni výrazně zjednodušují práci pomocí nejnovějších IT vychytávek. Jako konzultantka a, jak sama říká, žena slova, pomáhá firmám hlavně s interní komunikací změn. A lidi nemají rádi změny. Ale to by nebyla Jindřiška, aby si s takovou drobností neporadila.

 

Jindřiško, co konkrétně v manice děláš?

Oficiální název mojí pozice je Communication & Change Consultant. V češtině je to něco jako konzultantka v oblasti komunikace a změn ve firmách. Dělám hlavně komunikační kampaně. Pokud firma prochází nějakou IT změnou, mým úkolem je najít nejlepší způsob, jak o tom informovat zaměstnance v dané firmě.

 

Jak se taková komunikační kampaň vymýšlí?

Na prvním místě jsou požadavky klienta. Potom musíme zjistit, jak fungují zaměstnanci ve firmě. Na co vlastně slyší, jaké komunikační kanály pro ně fungují. Někde e-maily, info letáky v kuchyňce, plakáty ve výtazích, jinde zase vedou videa a informace na intranetu. A někde nefunguje vůbec nic. Ale i s tím si musíme poradit. Hledáme možnosti, jak zaměstnancům ve firmách sdělit to, co jim sdělit potřebujeme.

 

Co bývá obsahem komunikačních kampaní?

Většinou to jsou IT změny typu – firma přechází na Teamsy , firma migruje z Google nástrojů do Microsoft Office 365, ve firmě mají nový intranet. A mým úkolem je najít funkční způsob, jak zaměstnance o změnách informovat a připravit je, aby vše proběhlo hladce.

Já konkrétně připravuji třeba návody, komunikační stránky na SharePointu , návodové stránky na intranetu, newslettery, e-maily zaměstnancům atd. Když to vezmu na konkrétním příkladu, grafik, pokud jde např. o plakáty, připraví vizuál kampaně a já jsem žena slova.

 

Na čem zrovna teď pracuješ?

Moc zajímavý je jeden projekt, kde klient přechází z Gmailu na webový Outlook . Kdo zažil, ví, jak moc jsou lidé vůči takové změně odmítaví a jaká je to nepříjemnost. A my jim poskytujeme podporu. Připravíme pro zaměstnance školení ještě před změnou. Neškolíme jen koncové uživatele, ale musíme vyškolit i helpdesk, aby firmy byly dále soběstačné. A samozřejmě vymýšlíme, jak nejlépe změnu komunikovat, aby lidé věděli, co se děje, aby se nových věcí nebáli. V den migrace přijdeme do firmy a ukazujeme konkrétní kroky. Jak si mohou zaměstnanci svůj nový e-mail nastavit, jak pracovat s kalendářem. Problémy řešíme přímo v terénu. S novým programem nebo aplikací si většinou zaměstnanci poradí, ale největší problémy mají s nastavením mobilních zařízeních a MDM (Mobile Device Management). Každá firma má jiné a každé také trochu jinak funguje. Pokud ale chtějí mít zaměstnanci v mobilu firemní e-maily, tak je to nezbytnost. Výhoda tohoto bezpečnostního softwaru pro firmy je, že se telefon rozdělí na dvě části – soukromou a firemní. Firemní část spravuje IT oddělení, které v případě ztráty telefonu může firemní data na dálku smazat. Někdy je těžké přesvědčit lidi, že IT do soukromé části nevidí a že je nebude „šmírovat“.

 

Co tě na tvé práci nejvíc baví?

Že je různorodá. Dělám komunikační kampaň pro jednoho zákazníka, migrační podporu pro jiného zákazníka. Zkouším si i projektový management. Já vlastně působím jako takový externista v sedmi firmách. A pokaždé řešíme něco jiného. Jednou Teamsy, podruhé Outlook. Dělali jsme i komunikační kampaň bezpečnosti – vysvětlovali jsme zaměstnancům, jaké jsou bezpečnostní zásady při používání e-mailů, firemních dokumentů, vytvořili jsme třeba i video na téma phishingu, podvodné techniky k získání citlivých údajů uživatele. A na konci kampaně jsme udělali soutěž. I když se soutěžilo o bezpečnostní software, lidi měli zájem, soutěžili. Opravdu to video viděli, získali z něj potřebné informace. A mě hodně baví právě komunikace bezpečnosti. Každá společnost má jiné potřeby. Ale v manice jsem ještě nenarazila na něco, co by mě nebavilo.

 

Co považuješ za svůj dosavadní největší pracovní úspěch?

Do manicy jsem nastoupila 1. dubna. Na apríla. A člověk si v takové chvíli říká: „To bude pohoda. Jsem tu první den, dostanu propisky a sešívačku, ukážou mi, kde je kuchyňka. V klidu se rozkoukám.” A já jsem hned první den šla už v devět ráno na schůzku se zákazníkem. A hned potom na další tři. Na konci prvního týdne už jsem šla na podobnou schůzku sama, začala jsem fungovat jako samostatná jednotka. Byl to fofr. Takže tohle považuju za velký úspěch. Hodili mě do vody a já hned musela plavat.

A pak ještě s prací (ne)související úspěch. Po kurzu na tvorbu webu v html, CSS, jsem ze zvědavosti absolvovala a dokončila i dlouhodobý kurz programování C#. Díky tomu jsem ale zjistila, že ze mě programátor opravdu nebude (smích).

.

Který nástroj ti při práci nejvíc pomáhá?

Do manicy jsem přišla z korporace, kde jsme používali Outlook a pak takovou starší verzi SharePointu. A v manice máme nejnovější a nejmodernější technologie. Takže to pro mě byl velký IT šok. Hodně mě baví Teamsy. V rámci jedné aplikace se jednoduše přepnu do všech společností, pro které pracuju. Ale moje osobní pecka je OneNote . Jedu v tramvaji na jednání, přečtu si v mobilní aplikaci poznámky z minulé schůzky, napadnou mě otázky, které si hned zapíšu. A pak přijedu k zákazníkovi na schůzku, otevřu počítač, zapnu OneNote a hned vidím celou přípravu. Od té doby, co jsem začala pracovat v manice, tak nenosím papíry na poznámky. Takže moderní technologie šetří čas i naše lesy.

 

Co děláš, když zrovna nepřipravuješ komunikační kampaně?

Mám rodinu, dva kluky v pubertě, takže se hlavně snažím nezbláznit, protože řešíme přijímačky na střední školu. To je síla. Jinak moc ráda a hodně čtu. Ale především moc ráda tancuju. Chodím do taneční skupiny, děláme hlavně předtančení na maturitních plesech a chodíme také na soutěže tanečních formacích (jsem i sběratelkou medailí). Tančíme standardní i latinskoamerické tance.

Do toho mám skupinu tančících maminek při naší škole. Jmenujeme se MADRES BAILANDO (tančící matky), pro kterou vymýšlím choreografie. Vzniklo to spíš jako legrace na školní ples. A byl z toho půlnoční kankán. Moc nás to bavilo, takže ze srandy na jeden ples byla další vystoupení po různých plesech našich kamarádů. Letos jsme si po 3 letech řekly, že skončíme, protože už na to není moc času. Ale tolik nás to baví, že budeme asi po letní pauze zase pokračovat.

A taky už skoro 14 let pořádám 2x ročně na dvou místech charitativní bazary. Jeden školní bazar, přičemž výtěžek jde přímo škole. A druhý bazar je v michelské farnosti. Máme hlavně dětské oblečení, knihy, sportovní potřeby, občas se tam objeví kočárek nebo dětská autosedačka. Ceny jsou velmi nízké. A také to funguje jako edukace finanční gramotnosti pro děti, protože na školním bazaru prodávají samy děti. To, co se neprodá na školním bazaru, se odveze na druhý bazar do farnosti. Tam se prodává za dobrovolné příspěvky do kasičky. Každý zaplatí tolik, kolik si může dovolit. Věci, které nenajdou nového majitele, odvážíme do Diakonie a dalších spřátelených organizací (Klokánek, azylové domy, diagnostický ústav).

Zajímavými kolegy se jenom hemžíme. Mrkněte na rozhovory s dalšími našimi profíky:

Jirka: Problémy jsou jako šifry. Baví mě hledat řešení

/in , /by

Jirka dokonale kombinuje svoje záliby a práci. Hledání optimálního řešení pro klienta je nejdřív šifra (někdy možná i oříšek) a následně pak běh na dlouhou trať. Mnohdy i přes překážky. Ale právě tohle Jirku na jeho práci baví nejvíc – vyřešit problém a doběhnout do cíle. Tedy vidět, jaký má jím vymyšlené řešení přínos.

Jirko, vím o tobě, že jsi v manice konzultant. Ale to je asi tak všechno. Co tedy vlastně děláš?

Náš stream zprostředkovává kontakt mezi IT a byznysem. Klient přijde s nějakým problémem. Potřebuje například nastartovat projekt, řídit už rozjetý projekt, nebo potřebuje rovnou pomoct se zadáním. Tehdy přicházíme my a zjišťujeme, co klient potřebuje. Na základě potřeb klienta potom připravíme podklady pro ty lidi, kteří na tom potom opravdu budou dělat.

Můžeš být trochu konkrétnější a popsat, na čem teď aktuálně pracuješ?

Co teď děláme, a co mě hodně baví, je vývoj interního zaměstnaneckého portálu. Je to velký projekt. Spolupracovali jsme s budoucími uživateli toho portálu. Ptali jsme se jich, co by se jim líbilo, jak by ten portál měl fungovat, co by měl umět.

Dál pracujeme s vývojáři a dáváme jim podklady, jak ten produkt vyvinout, aby fungoval dobře. Zároveň připravujeme komunikaci na budoucí uživatele portálu, ve smyslu, jak to mají používat, kde tam co najdou atd.

Další věci, které dělám, souvisí s cloudifikací – s převodem aplikací do cloudu. Vymýšlíme řešení, jak co nejjednodušeji převádět aplikace do cloudu.

Zní to, že se nenudíš. Co tě na tvé nejvíc baví?

Nejvíc mě baví to celé vymýšlet. Dostat problém a vymyslet, jak to celé poskládat, aby to fungovalo. Je to skoro jako šifra. A nejvíc mě na tom naplňuje, když vidím, že to naše řešení reálně někomu opravdu pomohlo.

Baví mě ta technicky kreativní práce. Nenakreslím pěkný obrázek, portrét. Ani by mě to nebavilo. Ale vymyslím, jak spolu budou komunikovat systémy a jak k tomu bude přistupovat uživatel, aby to pro něj bylo co nejpříjemnější. Není to o tom, že navrhneme například jenom hezký formulář. Chceme, aby to řešení bylo funkční, příjemné a nebyla to pro uživatele otrava.

Jak dlouho jsi v manice?

Přes rok a půl.

Co za tu dobu považuješ za největší úspěch?

Já během své práce hodně skáču z projektu na projekt. Ty naše projekty jsou hodně on-going, takže je trochu problém jmenovat nějaký jeden velký úspěch. Často uděláme něco drobného, přeskočíme na jiný projekt, zase něco někde uděláme… Třeba konkrétně ten uživatelský portál, který jsem zmiňoval, je už vyvinutý a dostává se do finální fáze.

Nicméně tenhle projekt byl dlouho ve fázi vývoje a pilotního provozu. Postupně jsme tam přidávali funkce, ale růst to byl pomalý a opticky se tam toho moc neměnilo. Najednou byl ale hotový, my jsme jej zpřístupnili uživatelům a viděli jsme to celé poskládané. Ten projekt jako by ožil, když se do něj přihlásily tisícovky uživatelů. To je fascinující. Takže jsem rád, když něco vymyslím a pak vidím, že je to funkční a může to pomoct obrovskému množství lidí. Nejsme ale zdaleka u konce.

Co tě naopak baví nejmíň?

Operativa. Dohánění lidí typu: “Dobrý den, poslal jsem vám e-mail, můžete se na to podívat?” Ona ta práce sama o sobě není jednoduchá a občas se stává, že velmi dlouho trvá, než od klienta získáme potřebné podklady. Potom máme práci výrazně ztíženou. Jak se říká anglicky: „Help me, help you“.

Jirko, kdo jsi, když se za tebou zavřou dveře od kanceláře?

Milující přítel, páníček a kamarád, co je pro každou srandu. Taky nevydržím celý den jen sedět doma nebo v kanceláři, takže prakticky každý den někde skáču, běhám…

A jaký sport tě baví nejvíc?

Těch je víc. Rád kombinuji individuální aktivity, abych si sám pročistil hlavu a sportování s přáteli. Miluji běhání. Už jednou jsem běžel půlmaraton a chtěl bych si to zopakovat. Ideálně bych chtěl běžet olomoucký půlmaraton letos v červnu. Olomouc mám moc rád, skoro 5 let jsem tam bydlel, takže bych se tam rád vrátil. A teď se třeba po dlouhé době vracím ke squashi.

Co považuješ za svůj největší osobní úspěch?

Vzali jsme si postupně domů dva kocoury z útulku a k tomu máme ještě jednoho nalezence z vesnice od mojí babičky. Každý má jinou povahu a osobnost, ale všichni si spolu rozumí. V útulku nám ke každému kocourovi řekli, jaký je a jaké má potřeby – jestli je spíš samotář nebo jestli vyhledává společnost, takže jsme se na to vždycky nějak připravili, aby ten přechod do nového „doma“ byl co nejmíň stresující. Ale nakonec se vždycky ukázalo, že když jsme si nového člena smečky přinesli domů, tak se začal chovat úplně jinak než v útulku – začali se hned chovat „jako doma“, což bylo pokaždé příjemné překvapení. A je to moc fajn pocit, když vidím, jak jsou u nás spokojení.

Probrali jsme tvoji práci, soukromí. Neprozradil bys na sebe ještě nějakou zajímavost?

Nevím, jestli je tohle úplně zajímavost, která stojí za zmínku, ale dělám takovou aktivitu… Říká se tomu šifrovačky. Začíná to skoro jako vtip. Sejde se banda šílených intelektuálů, matfyzáků, a já… Sbalí si batůžky a vyrazí na celý den, klidně i přes noc, chodit po lese a luštit při tom různé šifry. Celé je to předem připravené. Pamatujete si “šipkovanou”? Hrají to malé děti. Tohle je něco podobného. Přijde se na stanoviště, kde je šifra, šifra se vyřeší a ukáže týmu směr, kam se vydat a hledat další šifru a tak dál.  až do cíle. Cílem je dojít do cíle. Někdo soutěží o to, kdo tam dojde první, my se zatím snažíme vůbec do toho cíle dojít.

Zajímavými kolegy se jenom hemžíme. Mrkněte na rozhovory s dalšími našimi profíky:

Adéla: Přijměte výzvy!

/in , /by

Adéla je naše trenérka a konzultantka. Zaměřuje se na SharePoint, Teams, OneNote i OneDrive. S námi si povídala o tom, že udělat krok mimo komfortní zónu se jí vyplatilo a taky o tom, že stojí za to plnit si dětské sny.

Read more

Štěpán: Neříkej, že něco nejde.

/in , /by

Když Štěpán mluví o svojí práci, řekli byste, že mu je alespoň o deset let víc, než mu ve skutečnosti je. Dělá data analytika, konzultanta pro BI a zvládnul třeba získat Microsoftí hodnost MCSA – BI Solution. Specializuje se na nástroje PowerBI, O365 verze Excelu (včetně Power Query, Power Pivot a Makra) a prototypovací nástroj Axure / Balsamiq / MS Visio. Při tom pořád ještě studuje na VŠE. Taky má krásné motto: „Neříkej, že něco nejde, nebo přijde někdo, kdo neví, že to nejde a udělá to“. A my v manice tak trochu tušíme, že právě on má nakročeno ukazovat lidem nemožné v praxi.

Co vlastně v manice děláš?

Dělám konzultanta pro BI řešení a zároveň datového analytika. Ale nějaké ostré rozdělení funkcí v manice neexistuje. Dělám na spoustě různých projektů a musím zvládat i spoustu věcí, které náleží projektovému manažerovi nebo obchodníkovi. Ale je pár věcí, na které se vyloženě specializuji. Konkrétně to jsou nástroje PowerBI, O365 verze Excelu (včetně Power Query, Power Pivot a Makra) a prototypovací nástroj Axure / Balsamiq / MS Visio.

A když zrovna nejsi v práci?

Na mém „domácím“ životě se vlastně nedá přesně definovat, kde začíná a kde končí. Myslím to tak, že když mě doma napadne řešení nějakého pracovního problému, tak zasednu ke svému „výpočetnímu středisku“ a jdu to zkusit realizovat. Je úplně jedno, jestli je to těsně potom, co jsem se vrátil z práce, nebo je půlnoc v neděli večer.

Obecně řečeno jsem dost energický a sportovně založený. Jsem ještě student Vysoké Školy Ekonomické a nějakou chvíli ještě asi i budu. Takže můj program je poměrně dost nabitý. Rád si zajdu zahrát badminton, zacvičit si, zaběhat, fotit, létat s dronem, jen tak se projít nebo uvařit něco dobrého. To ale neznamená, že nejsou dny, kdy si jednoduše sednu na zadek a pustím si film, nebo nějakou hru. Jsem milovník Červeného Trpaslíka, Hvězdné Brány, Simpsonových a mnoho dalších seriálů a filmů. Považuji se za příležitostného cestovatele. V cizině se vždy snažím poznat a zažít místí kulturu, udělat co nejvíc zajímavých fotografií a občas i načerpat nějakou inspiraci do vaření.

 Jakým stylem pracuješ?

Řekl bych, že jsem strukturovaný a trochu „praštěný“. Zbožňuju výzvy a kreativní práci. V osobním životě i v práci se rád bavím. Proto na mém pracovním stole vždycky najdete kouzelnické karty, origami a spoustu barevných lepících papírků. Na druhou stranu jsem dost organizovaný, co se týče úkolů. Snažím se je prioritizovat a plnit je v co nejefektivnějším čase. Aplikuji na sebe určitou verzi agilního řízení projektů a pořád se tenhle způsob snažím zlepšovat. Mám v plánu pro tenhle způsob sebeřízení vytvořit aplikaci, abych si všechny úkoly nemusel držet nalepené na okně pomocí lístečků a mohl to nějak reportovat.

Obecně rád zkouším různé kreativní/inovativní cesty, nicméně cíl mám vždycky jeden – zákazník musí být spokojený.

Největší pracovní úspěch za poslední rok?

Každý úspěšně zakončený projekt považuji za velký pracovní úspěch. Obzvlášť, když pak přijde pozitivní zpětná vazba.

Ale asi ten vůbec největší úspěch pro mě byla naše firemní účast v DataCup soutěži, kde jsme měli možnost celému národu ukázat, jak v manice ovládáme datovou analytiku a PowerBI. Zadání spočívalo v tom, že máme připravit report s tématem „Zelená Praha“ z dat, které nám poskytla Praha a Český Statistický Úřad.

My se toho chopili poměrně s vervou a připravili jsme aplikaci, která ještě pořád funguje. Jmenuje se „Parkee“ a je určena hlavně „nepražákům“. Funguje tak, že si řidič jedoucí do Prahy vybere P+R parkoviště, na které chce jet. Naše aplikace mu sdělí aktuální stav zaplnění a předpověď počtu volných míst na další 2 hodiny. Taky mu navrhne další dvě nejbližší parkoviště, aby nemusel složitě hledat alternativu. Když pak klikne na tlačítko „navigovat“, spustí se navigace (Google maps), která ho dovede až na místo.

S touhle aplikací jsme získali druhé místo a dokázali jsme, že patříme na přední příčky v datové analýze a BI reportingu. A já jsem na nás opravdu hrdý. Ani ne tolik kvůli tomu umístění, ale spíš kvůli tomu, že jsme se na tom podíleli jako tým a každý do toho dal to nejlepší.

Největší osobní úspěch?

Největší osobní úspěch bych rozdělil na tři části – sportovní, rozvojový a cestovatelský.

Za svůj největší osobní sportovní úspěch považuji svou účast na mistrovství světa v Yachtingu. Sice je to poměrně dávno, ale pořád mě to provází životem. Vzal jsem si z toho, že zvládnout se dá všechno, jen je potřeba se snažit. Krom toho odtud pochází moje motto „Neříkej, že něco nejde, nebo přijde někdo, kdo neví, že to nejde a udělá to“.

V oblasti rozvoje jsem si dal před rokem cíl získat Microsoftí hodnost MCSA – BI Solution. A povedlo se mi to. Nejde jen o tu zkoušku, ale hlavně jsem sám sobě dokázal, že mě to, co dělám, opravdu baví a rád bych se v tom dál zdokonaloval. A tak na tom makám a plánuji si další cíl – vyšší hodnost MCSE – SQL.

Do třetice jsem si splnil cestovatelský sen navštívit Kanadu, konkrétně úchvatné město Vancouver.

Na čem zajímavém aktuálně pracuješ?

Pro mě je v tuhle chvíli velmi zajímavý projekt, na kterém pracuji u společnosti ComAp. Připravuji kombinaci Power BI reportů a Excelů s makry. Tenhle projekt řeší složitější výzvy. Například, jak si poradit se složitou kompatibilitou při dlouhodobě konstantním propojení Sharepointu s PowerBI.

Zajímavými kolegy se jenom hemžíme. Mrkněte na rozhovory s dalšími našimi profíky: